Píšu to sám, žádná redakce ani přispěvatelé. Jeden pořádný text týdně, ne dvacet průměrných za měsíc. A jen o tom, co jsem si sám poslechl a čím jsem si u gramofonu skutečně prošel.
Ze sbírky Audio RannyBěžná nahrávka je stlačená, aby zněla hlasitě z každého repráku, telefonu i rádia. Vaše ucho s tím stlačením celý večer bojuje a unaví se, aniž víte proč. Deska z master pásky tu kompresi nemá, vrátí vám ticho, prostor i dynamiku a poslech vás přestane stát síly.
Číst dál →Gramáž sama o sobě nezní. Vysvětlím, co těžší lis s deskou opravdu dělá, kde pomáhá stabilita drážky a kde je 180 gramů jen číslo na obalu pro dobrý pocit.
Mezi původní páskou z roku 1959 a tím, co vám hraje doma, může ležet pět kopií. Ukážu, kde se v řetězci zvuk ztrácí a proč na zdroji záleží víc než na čemkoli jiném.
Deska nesnese teplo, vlhko ani ležení naplocho. Pár návyků rozhodne o tom, jestli po vás zůstane sbírka, kterou převezmou vnuci, nebo hromada zvlněného vinylu.
Rychlejší otáčky dají drážce víc místa a jehle méně práce ve vysokých frekvencích. Vysvětlím, proč kvůli tomu často dostanete dvě desky místo jedné a kdy to za to stojí.
Sedl jsem si s houslistou, se kterým hraju už roky. Popsal mi, co slyší ve vlastním nástroji, co ho na nahrávkách ruší a podle čeho pozná dobrý mastering hned v prvních taktech.
Kdyby měl někdo poprvé slyšet, o čem to celé je, pustím mu právě těchhle pět. Od komorního jazzu po symfonii, každá ukáže jinou stránku toho, co dobrý lis umí.
Nepíšu, abych plnil web. Píšu o šesti věcech, kterým rozumím z první ruky: jak poslouchat, příběhy nahrávek, rozhovory s hudebníky, průvodce lisováním a masteringem, péče o desky a sestavu a kurátorské výběry. Když nemám co poctivého říct, radši týden mlčím.